V době, kdy mé pivo vznikalo ještě v hrnci na plotně, byl jedním z mých hlavních ochutnávačů můj skoro-švagr Kuba.

Má piva si chválil a dodával mi vždy vůli a energii vařit dál.

Jako poděkování jsem mu chtěl na Vánoce uvařit pivo, které by mu sedlo do chuti.
Věděl jsem že má rád silná piva, svrchně kvašená a černá.
Automaticky jsem tedy sáhl po porteru.
Jelikož jsem chtěl aby vypil více než jedno, volil jsem Americký styl Porteru.
Je lehčí než klasický porter a dá se ho tedy vypít více.

Sehnal jsem si slady, chmel a kvasnice a jal se vařiti.

Vše se povedlo na první dobrou! Takový malý domovarnický zázrak.

Díky tomu mělo tehdy nepojmenované pivo do Vánoc spoustu času ležet a zrát.

Rozbalovaly se dárky a pivo z lahve do sklenic.
Švagrovi pivo chutnalo moc, ovšem tchán se do něj zamiloval!
Rozplýval se nad čokoládovou chutí, sametovou pěnou, tmavou barvou a samozřejmě chutí.
Pivo v něm mizelo a na konci večera si poručil pro sebe celou várku.
Z jeho reakce na pivo jsem měl takovou radost, že jsem musel švagrovi dát košem a věnovat tuto recepturu jemu.

V mém úzkém rodinném kruhu se stalo pivo takřka legendární.

Přátelé se vždy těšili, až bude navařen, a tchán začal vážně uvažovat nad tím, že se z něj stane pivař.

A proč tedy Sagvan? Je to jednoduché. Za svých mladých let, pardon!

V době, kdy byl ještě větší mladík, než je teď, jako by z oka vypadl jednomu známému českému herci, asi víte kterému.
Do dnešních dní se mu říká Sagi.

Tak se připravte ochutnat Sagvana.

Legendární pivo pro legendy.