Sagvan – americký porter
V době, kdy mé pivo vznikalo ještě v hrnci na plotně, byl jedním z mých hlavních ochutnávačů můj skoro-švagr Kuba.
Má piva si chválil a dodával mi vždy vůli a energii vařit dál.
Jako poděkování jsem mu chtěl na Vánoce uvařit pivo, které by mu sedlo do chuti.
Věděl jsem že má rád silná piva, svrchně kvašená a černá.
Automaticky jsem tedy sáhl po porteru.
Jelikož jsem chtěl aby vypil více než jedno, volil jsem Americký styl Porteru.
Je lehčí než klasický porter a dá se ho tedy vypít více.
Sehnal jsem si slady, chmel a kvasnice a jal se vařiti.
Vše se povedlo na první dobrou! Takový malý domovarnický zázrak.
Díky tomu mělo tehdy nepojmenované pivo do Vánoc spoustu času ležet a zrát.
Abych neurazil, tak jsem vzal pár kousků svému tchánovi,
který, když má velkou žízeň, vypije i dvě piva za rok!
Rozbalovaly se dárky a pivo z lahve do sklenic.
Švagrovi pivo chutnalo moc, ovšem tchán se do něj zamiloval!
Rozplýval se nad čokoládovou chutí, sametovou pěnou, tmavou barvou a samozřejmě chutí.
Pivo v něm mizelo a na konci večera si poručil pro sebe celou várku.
Z jeho reakce na pivo jsem měl takovou radost, že jsem musel švagrovi dát košem a věnovat tuto recepturu jemu.
V mém úzkém rodinném kruhu se stalo pivo takřka legendární.
Přátelé se vždy těšili, až bude navařen, a tchán začal vážně uvažovat nad tím, že se z něj stane pivař.
A proč tedy Sagvan? Je to jednoduché. Za svých mladých let, pardon!
V době, kdy byl ještě větší mladík, než je teď, jako by z oka vypadl jednomu známému českému herci, asi víte kterému.
Do dnešních dní se mu říká Sagi.
Tak se připravte ochutnat Sagvana.
Legendární pivo pro legendy.
Teď už je jenom na Vás, abyste si nechali chutnat.
Dej Bůh štěstí!